Heuréka – město divů

S pomocí Alberta Einsteina a dalších důvěryhodných poradců nechal prezident Harry S. Truman v odlehlém koutě severozápadního pobřeží založit přísně tajné sídliště, které mělo chránit a rozvíjet nejcennější intelektuální zdroje Ameriky. Nejlepší myslitelé národa, supergéniové pracující na další éře vědeckého pokroku, tu měli žít a bádat v podnětném prostředí.

Návrhem přívětivého místa pro tyto výjimečné mozky byli pověřeni nejlepší architekti a plánovači. Mělo nabídnout to nejlepší vzdělání pro jejich děti, nejlepší zdravotní péči, nejlepší vybavenost a kvalitu života. Vznikla komunita, která by mohla soupeřit s nejidyličtějšími americkými maloměsty — s jedním zásadním rozdílem: tohle město se nikdy neobjeví na žádné mapě. Tedy aspoň na žádné, kterou Pentagon neoznačil doložkou „jen pro určené oči“.

Tak se zrodilo město Eureka. Při vší té známé maloměstské kulise tu ale není nic obyčejné. Stereotyp roztržitého profesora existuje z dobrého důvodu a většina kvantových skoků ve vědě a technice za posledních padesát let vzešla právě z hlav elitních badatelů z Eureky. Vědecké bádání ovšem málokdy dopadne podle očekávání a léta pokusů, které se zvrtly, po sobě zanechala pár prapodivných vedlejších produktů.

Když se sejdou jedinečné nadání obyvatel, jejich pošramocené psychiky a neomezené zdroje, mají zdejší maloměstské starosti sklon měnit se ve velké problémy. A právě na té křižovatce, kde se srazí lidská křehkost se supervědou, Eureka začala…